Nový šéf

31. ledna 2010 v 19:43 | Ai-san |  Povídky
Ohayo všichni, chci vám představit mojí !!první!! povídku a taky doufám ne poslední, předem varuji, že je na pairing kluk x kluk, takže komu se tohle téma nelíbí ať to nečte, nikoho do ničeho nenutím.:P Doufám, že se bude líbit a že není tak hrozná… :)


,,Už klidně oddechuje" pomyslela si Yume. Můj malý bratříček už spí, spokojená s tím co v pokoji uviděla odešla. Pravda ale byla taková, že jejímu malému bratříčkovi bylo 22 let a ona byla jen o 2 roky starší, přesto o něm tak smýšlela a brala ho vždy pod svá ochranná křídla.Nevěděla čím to je,buď tím jeho nevinným vzhledem nebo jeho ještě zcela ne vyspělém chování. Nehlavnější důvod byl ten, že rodiče už na tomto světe nebyli, tak se o něj přece musel někdo starat.
Hned po klapnutí dveří se Kenji posadil a musel myslet na to, jak se mu to tenkrát vydařilo. Jeho výkon byl asi velice přesvědčivý, že je ho sestra odešla rychleji než jindy, každý večer se na něj chodila dívat jako by byl malé dítě. ,,Mohla by už toho nechat" pomyslel si rozčíleně a hrábl si přitom do svých medově zabarvených vlasů, které byly stejné jako sestřiny, vlastně si byli podobní celkově, ale Yume měla špičatý rovný nosík a tmavě oříškové oči, zatímco Kenji měl pršáček a modré oči, které lemovaly husté černé řasy a momentálně i rašící vousy, které si už pár dní neholil. Vůbec mu to nevadilo. Naopak vypadal konečně dospěleji, všichni mu totiž odhadovali maximálně 17 let.
Vstal z postele a přešel k oknu, nakytl se mu výhled na pulzující, neutuchající a vždy živou Osaku. ,,Skvělé, že můžu bydlet na místě ,kde je tolik obyvatel, že nějaký Kenji Sato nemusí nikoho zajímat" vrátil se k posteli a nařídil si budík na 7 hodinu ranní, ulehl do postele a v tu ránu padl do říše snů.
,,Kenji, vstávej, rychle, hned teď, jinak tam k tobě vpadnu a věř mi nebude to moc příjemné!" hrozila svému bratrovi sestra a přitom míchala omeletu. Kenji se okamžitě po tom varování probudil a vylezl z postele, budík ukazoval právě 07:04. Byl v pokušení zůstat ještě pár minut v posteli, ale pak si vzpomněl na sestru a její varování, proto raději ihned tu myšlenku na spánek zaplašil a vstal.
,,Kenji, ty ale vypadáš, spal jsi vůbec v noci?" ptala se sestra. ,,Samozřejmě, že jo, musíš mě kritizovat hned od rána? Za to jak vypadám nemůžu a jestli se ti nelíbím,tak se na ně nedívej,ne?!" vyštěkl a vzáptětí litoval, že něco takového vůbec sestře řekl, ta jen stála opodál jako opařená. Kenjiho začal trápit pocit viny, rychle vstal a sestru objal. ,,Promiň Yume, já to tak přece nemyslel, znáš mě, po ránu jsem mrzutý." omlouval se jí. ,, To je v pořádku, vím, že toho teď máš dost v práci a ani já ti to teď nijak neusnadňuju, jen se o tebe bojím,to je vše." uzavřela to. ,,Já vím, já vím, už budu muset jít, promiň." ,,Jistě jen běž."řekla a lehce přitom kývla hlavou. ,, Tak zatím sestřičko!" a s tímto vyběhl ze dveří.,
,,Kruci, kruci ,kruci jako by poznala, že se něco děje, jak by ne, to by poznal snad i slepej! A to všechno kvůli tomu mýmu hloupýmu novýmu šéfovi, pracháč jeden namyšlenej, koho si jako myslí,že těma prachama a chováním oslní? Debil je to. Dřu jako mezek od rána do večera a co z toho mám?? NIC, jen další práci.
Kenji pracoval v jedné velice prosperující firmě jako asistent výkonného ředitele a tato práce mu vyhovovala ve všech ohledech, bavila ho a vyhovovala mu i finančně.
Nyní stál u dveří s nápisem Hiroyama Misaki. Zaklepal. Nic, ticho, zaklepal tedy znovu. Uvnitř se ozvalo bručivé dále. Vešel a přešlápl z jedné nohy na druhou, bylo mu tak nepříjemně, když na něj ten muž zíral. Ale jeho jako by bavilo na něj zírat. Kenjimu se zdálo, že je to teď jeho největší koníček. ,,Co mám dnes dělat, pane?" propichoval podlahu. ,,Nač ta zdvořilost? Myslím, že jsme přibližně stejně staří, tak žádné formality, prosím. Budeme si tykat, ano?" Kenji byl z toho chlapa v bílé poodhalené košili a černých kalhotech celý vedle.,,Tak dobře, já jsem Kenji." řekl ,,Já jsem Misaki." mrkl na něj a vykouzlil na tváři zářivý úsměv. ,,Pro dnešek chci jen, abys mi pomohl s papírováním a pak klidně můžeš jít domů." řekl a lokl si kávy. ,,Panebože co se to jen děje? Odkdy je ten chlap, tak milej?? Asi se mu dnes něco stalo." pomyslel si a dál si toho nevšímal. Dělali celé odpoledne a ani si nevšimli kolik je hodin, když v tom najednou Kenjimu zakručelo v žaludku. Misaki se podíval na hodiny, už bylo půl druhé. Vstal a vzal si sako.,, Moc se omlouvám, Kenji, nějak jsem neuhlídal čas. Bude ti stačit na oběd půl hodiny?" optal se, ve tváři provinilý výraz. ,,Vypadá jako štěňátko, taky takový roztomilý..Cože,co to blábolím??Jsem normální?!".. ,,Kenji, vnímáš mě? Tak bude to stačit?" ve tváři měl pořád provinilý výraz. ,, Eh, jo jasně, promiňte." odpověděl. ,,Jaképak promiňte netýkáme si snad?" zeptal se a zatvářil se pobaveně ,, Děsně mu to sluší ,když se usmívá." pomyslel si Kenji a rychle zatřepal hlavou,aby tu myšlenku zahnal. ,,Jo týkáme, já jen zapomněl." ujistil ho Kenji. ,,Víš chtěl bych se s tebou víc poznat, nešel by jsi na ten oběd se mnou?" zeptal se s nadějí v hlase Misaki. ,,Ale jo, klidně." řekl trochu vyveden z míry Kenji a vyšli společně ze dveří. ,,Má hezké tmavě zelené kočičí oči a ty jeho černé vlasy, které mu splývají na ramena jsou … Co?? Na co to ksakru zase myslím? Je prostě krásný,to se mu nesmí upřít.Navíc ta jeho útlá přesto svalnatá postava. ,, Ach bože.." zatmělo se mu před očima.,,Odkdy se chovám jako blázen? Chlapi se mi přece nikdy nelíbili!" přemýšlel a přitom se nedíval na cestu a zakopl.Misaki ho však rychle zručně chytil do náručí. ,,Nestalo se ti nic, jsi v pořádku??" zeptal se ho a ve tváři měl docela ustaraný výraz. Kenji z ničeho nic zčervenal. ,, Ne nestalo,děkuju." červená barva z jeho tváří
se začala pomalu vytrácet. ,, Měl bys dávat větší pozor,kam šlapeš." napomenul ho Misaki a až teď ho pustil z náručí. ,, Nikdy jsem se snad necítil líp" pomyslel si ironicky Kenji. Misakiho hřejivá náruč byla pro něj něco nového a nepoznaného, ale přesto se mu ta nová zkušenost moc líbila.
,, Byl to moc příjemný oběd a jsem rád, že jsem se o tobě něco nového dozvěděl, Kenji." Kenji začal zase nepochopitelně rudnout. ,,Není tak špatný jak jsem si myslel.." pomyslel si Kenji a nebyl z toho bůhví jak nadšený.,,Bylo by snad lepší kdybych si o něm dál myslel, že je to blb." Ale už tomu tak nebylo snad naopak, Kenjimu se Misaki líbil čím dál víc a to samé platilo i o Misakim.
Další dny probíhali podobně a oba se vzájemně poznávali a seznamovali. Kenji měl každým dnem lepší a lepší nálady a to jen kvůli Misakimu.
Misaki taky jako kdyby díky Kenjimu rozkvetl. Jednou ho Kenji viděl s krásnou dívkou v parku, byla to jen náhoda,že je potkal, neviděli ho a on se bezvědomky schoval za strom a pozoroval je. Misaki měl ruku kolem dívčiných ramen a ona měla svou ruku kolem jeho pasu. Smáli se a dělali na sebe obličeje. Kenji na tu dívku žárlil, chtěl být na jejím místě, to on se měl Misakiho dotýkat a smát se s ním, ne ta hezká blondýna myslel si. Rychle odtamtud tehdy vystřelil, nechtěl, aby ho viděli. Ještě by si o něm mysleli, že je šmírák nebo co. A to on přece není! Zapomněl na to, už mu to jen párkrát vytanulo na mysl. Snažil se však ze všech sil nemyslet na to, jen by mu to kazilo náladu..
,,Ah Kenji tak tady jsi, všude jsem tě hledal, chci ti jen říct, že tady teď pár dní nebudu, protože jedu na schůzku s jedním důležitým člověkem, proto mě bude zastupovat pan Hiro Tanaka." řekl mu Misaki. ,, Jistě chápu to, ať se daří." popřál mu Kenji a šel domů. ,, Bože, bože za co?? Ten starý sklerotický pan Tanaka místo úžasného Misakiho?To bude noční můra." pomyslel si zasmušile Kenji cestou domů.
Přemýšlel s kým tak důležitým má Misaki schůzku,přistihl se jak začal na toho neznámého žárlit, že bude s Misakim pár dní a on ho neuvidí. ,,Nic se přece neděje, nebudu bezdůvodně žárlit, ne? Těch pár dní to přežiju.Jistě přežiju to."
Jak dny plynuly a Misaki se nevracel začal mít Kenji strach, že už se snad nevrátí, nechápal co se mu to děje, že by mu snad Misaki chyběl a bál se o něj?,,Ne nemožné." zamítl to rázně. Cítil velice rozporuplné pocity a Yume si jeho zvláštního chování všimla. Jednou se zeptala ,, Kenji co ti je? Byl jsi v poslední době, tak veselý a teď jsi pořád jen zahloubaný do sebe a ani se neusměješ. Děje se snad něco o čem bych měla vědět?" zeptala se a čekala co jí na to odpoví.,, Nic se neděje Yume, vše je jak má být." Odpověděl jí s úsměvem a odešel z místnosti. Ale nebylo .. Kenji se strachoval o Misakiho a nevěděl jak si všechny ty pocity co zažíval vyložit. Chyběl mu, moc mu chyběl. Co když se Misakimu něco stalo?? Strachy se mu sevřel žaludek.
Kenji se v sobě nevyznal, náhodné dotyky od Misakiho se mu líbily, ale kdykoli se ho dotknul někdo jiný, tak mu to skoro vadilo a nic to s ním nedělalo, zato Misakiho dotyky..,,Snad nejsem do toho chlapa zamilovanej??" pomyslel si a začal bubnovat nervózně z té představy prsty o desku stolu, byl v práci a dělal jeden dokument, jímž ho pověřil pan Tanaka. ,, Jako by byl můj život bez Misakiho prázdný.." pomyslel si Kenji a podepřel si rukou hlavu. Vtom se v jeho hlavě zjevil Misaki..usmíval se na něj a šel ke Kenjimu, usmívající se dál přišel k hochovi a objal ho, silně a jemně zároveň , poté sklonil hlavu a začal ho láskyplně líbat a pokračoval ještě dál, vyhrnul Kenjimu košili a začal ho líbat po celém břiše, to Kenjiho hrozně vzrušovalo, zvlášť to když se na něj najednou Misaki natlačil a zahnal ho tak do kouta, nemohl nikam utéct. Byli v Kenjiho pokoji .. Misaki ho povalil na postel a líbal Kenjiho všude, kam jen jeho ústa dosáhla, poté si také sundal košili .... ,, Kenji zatím není pozdě, stačí jedno slovo a já-á toho nechám." řekl chraplavým hlasem, z kterého čišelo vzrušení. Chlapec však jen zavrtěl hlavou a překulil se na Misakiho. Teď mu seděl na břiše a spojil Misakimu ruce nad hlavou, tak aby s nimi nemohl hýbat… ,,Probůh na co to jen myslím?? Co mě to jen napadá?" ze svých představ se mu silně rozbušilo srdce a musel jít otevřít okno, aby ho něco uvedlo zpět do reálného života bez Misakiho rtů a těla. Chladný podzimní vzduch naštěstí zabral a Kenji se mohl nerušeně ponořit zpět do práce.
Další dny plynuly jako voda a Misaki stále nikde. Kenjimu bylo čím dál hůř. ,,Já se snad do toho chlapa fakt zamiloval.." pomyslel si při práci. Najednou se otevřely dveře a v nich stál rozcuchaný Misaki, jako by se právě probudil. Byl tak krásný a bezstarostný. ,,Misaki!" neuvědomil si ani co dělá a vběhnul mu do náručí mu do náručí. , Kenji, já .." dál nic neřekl a jen chlapce objímal, poté ho začal jemně hladit ve vlasech a trochu Kenjiho od sebe odstrčil, aby se na něj mohl podívat. ,,Stalo se něco?" zeptal se a Kenji jen zavrtěl hlavou. ,,Misaki kde jsi byl tak dlouho, proč jsi nepřijel dřív jak jsi řekl ?" oči se mu leskly jako by chtěl plakat. ,,Cože?? Nikdo ti nic neřekl?? Musel jsem tam zůstat déle kvůli jedné smlouvě co jsem musel podepsat, to je vše, volal jsem sem a říkal to panu Tanakovi, nic ti neřekl??" ,, Ne neřekl" řekl tiše a sklopil hlavu. ,,Hm asi na to zapomněl.Ty ses o mě snad bál?" napadlo najednou Misakiho a oči se mu rozšířily údivem. ,, Já .. no.. trochu." odpověděl mu Kenji a začal se cítit trapně, že to vůbec vyslovil. Misaki ho jen k sobě přitiskl a pevně objímal. ,,Misaki" řekl tiše a pokračoval dál. ,, Nevím co se to se mnou děje.Ty dny co jsem tady nebyl jsem pořád musel myslet na tebe, hrozně jsi mi chyběl. Nikdy jsem k nikomu to co k tobě teď necítil, je mi trapné říkat to, ale je to tak, jsem rád, že jsi mi zase nablízku." řekl jen a vnímal teplo vyzařující z chlapcova těla.,, Já promiň Misaki, ale chci se tě na něco zeptat." řekl a hlavu měl sklopenou k zemi. ,,Jistě jen se klidně zeptej." povzbudil ho s klidem Misaki. ,, No víš, jednou jsem šel parkem a viděl jsem tě tam s jednou moc hezkou blondýnkou, víš já vím, že mi do toho nic není, ale kdo to byl?" zeptal se a sklopil hlavu ještě více. ,, Blondýnkou říkáš? Tak to musela být moje sestra Ayame." řekl a zvonivě se rozesmál. ,, Kdo sis myslel, že to byl, prosím tě?" ,,No vypadala jako tvoje dívka víš.." řekl shovívavě Kenji a chtěl se propadnout do země. ,,Aha." řekl jen Misaki a usmál se.
,,Kenji vím, že asi neuvěříš tomu co ti teď řeknu, ale přesto to udělám. Zamiloval jsem se do tebe už od první chvíle, kdy jsem spatřil tvoje modré oči a milý úsměv, moje špatné nálady ze začátku a to jak jsem tě zdržoval v práci, tak to vše bylo jen kvůli tomu, že jsem nedokázal pochopit své pocity a nevěděl jsem co se děje, chtěl jsem se o tobě dozvědět víc, a proto jsi tady se mnou musel být pod záminkou práce, chtěl jsem, aby sis mě všimnul." rudnul Misaki a pustil z náručí Kenjiho, který oněměl z toho co právě slyšel. ,,Neuvěřitelné!! Jeho pocity jsou skoro ty samé, jako byly ty moje!" pomyslel si Kenji a dál nemohl vydat ani hlásku. ,,Hm aha, chápu tě Kenji" řekl smutně a opustil místnost Misaki. Kenji vyběhl z místnosti a začal Misakiho hledat, kde jen může ksakru být? Nikde ho nemohl najít a nebyl tam nikdo kdo by mu pomohl, všichni už šli domů. Kenji vyběhl ven, v té tmě se toho moc vidět nedalo, ale přece zahlédl postavu, která se podobala Misakimu. Začalo pršet. ,,Čím dál tím lepší." pomyslel si Kenji a běžel za postavou. Už byl u ní, chytil ji za rukáv a prudce otočil k sobě, tak že, ztratila rovnováhu a letěla k zemi. ,,Au, no to se mi snad zdá! " ozvalo se na zemi, Kenji se sehnul a v záři lampy uviděl Misakiho zklamanou tvář, která na něj vzhlížela ze země. ,,Misaki!Já .. To sis to ještě neuvědomil?!" z očí mu vytryskly slzy.,, Miluju tě do háje.." řekl a přitáhl si Misakiho tvář, aby ho mohl políbit. Ten nemohl uvěřit tomu, co slyšel a mezi polibky, které mu vracel nazpět mu dojatě řekl : ,,Taky tě miluju Kenji, hrozně moc a budu ještě moc dlouho." Kenji se jen zasmál, pomohl se Misakimu zvednout a přitiskl ho k sobě. Misaki se sklonil a něžně Kenjimu přejel prsty přes ústa a Kenji cítil, jak slastně mu zamrazilo po celém těle. ,, Už mi nikdy neutečeš Misaki, o to se postarám." Misaki jen přivřel oči, přitáhl si Kenjiho k sobě a ruku v ruce se vydali směrem k budově.
 


Komentáře

1 Ai-san & Naruto-chan Ai-san & Naruto-chan | Web | 25. dubna 2010 v 0:53 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama